Měření poklesu tlaku a průtoku

Metoda relativního, resp. absolutního tlaku je nejčastěji se vyskytující metoda měření změny tlaku. K tomu se testovaný výrobek zatíží tlakem a zjišťuje se změna tlaku za určitý čas. Výstup výsledku lze provést jako změnu tlaku nebo v jednotkách míry netěsnosti.

Při metodě relativního tlaku se zkušební tlak nastaví relativně k okolnímu tlaku. Proto se zde hovoří buď o přetlakové zkoušce, je-li zkušební tlak větší než okolní tlak, nebo o podtlakové zkoušce (vakuové zkoušce), je-li tlak menší než okolní tlak.

Při metodě absolutního tlaku se zkušební tlak vztahuje na absolutní nulový bod (absolutní vakuum).

Metoda relativního, resp. absolutního tlaku se vyznačuje vysokou provozní bezpečností a rovněž velkým měřicím rozsahem. Díky kompaktnímu zkušebnímu uspořádání lze realizovat dva kanály na modul.

Pro velkou část požadavků na těsnost je přesnost měření této metody dostačující. Díky svému malému vlastnímu objemu se uspořádání hodí pro maloobjemové testované výrobky.

Metoda diferenčního tlaku představuje rozšíření k metodě relativního, resp. absolutního tlaku. Navíc k testovanému výrobku se zatíží tlakem referenční objem. Klesne-li tlak v testovaném výrobku kvůli netěsnosti, zjistí se pomocí vysoce přesného senzoru diferenčního tlaku změna tlaku mezi referenčním objemem a testovaným výrobkem. Senzor relativního, resp. absolutního tlaku slouží toliko ke sledování zkušebního tlaku. Výstup výsledku lze provést jako změnu tlaku nebo v jednotkách míry netěsnosti.

Zkušební tlak lze nastavit relativně k aktuálnímu okolnímu tlaku, tzn. v přetlaku nebo podtlaku (vakuová zkouška). Je možné také provedení v absolutním tlaku, vztaženo na absolutní nulový bod.

Použitím senzoru diferenčního tlaku je přesnost měření při metodě diferenčního tlaku nezávislá na zkušebním tlaku a tedy nezávislá na měřicím rozsahu obvyklého senzoru. Uspořádání se tak hodí zvláště při vysokých požadavcích na těsnost a k měření malých úniků při vysokých zkušebních tlacích.

Základním rozdílem od jiných metod je, že se v metodě dynamického tlaku nereguluje tlak, nýbrž průtok.

Touto metodou se neprokazuje těsnost, nýbrž průchodnost součásti. K tomu se vyvíjí konstantní průtok a měří se na vstupu testovaného výrobku vznikající přetlak, takzvaný dynamický tlak. Čím menší zúžení v součásti, tím větší výsledný dynamický tlak.

Velkým polem využití této metody je určení jádrových prasklin ve slévárenské technice. Zúžení od 20% průměru mohou být bezpečně detekována. Další oblasti použití lze nalézt v medicínské technice nebo ventilové technice.

Metoda dynamického tlaku se vyznačuje zkouškami během několika málo sekund.

Zkouška zvonem představuje rozšíření k metodě relativního tlaku. Částečně nemají součásti žádné otvory, které umožňují přímé plnění. V tomto případě je potřebná nepřímá zkouška pomocí zvonu. K tomu se vytvoří zkušební zvon přizpůsobený obrysu součásti, do kterého lze vložit testovaný výrobek.

Zkouška se dělí do dvou jednotlivých měření, která se provedou automaticky za sebou přístrojem na testování těsnosti:

První fáze odpovídá metodě relativního tlaku. Zkušební zvon se zatíží požadovaným tlakem. Je-li testovaný výrobek netěsný, vniká vzduch do součásti. Změna tlaku se registruje v měřicím přístroji a volitelně lze provést její výstup jako míru netěsnosti nebo jako změnu tlaku.

Ve druhém kroku se zkontroluje množství vzduchu ve zkušebním zvonu, aby se vyloučilo, že byl testovaný výrobek skrz hrubou netěsnost již naplněn v prvním kroku. K tomu se převede množství vzduchu ve známé velikosti.

Celkový výsledek sekvence se zobrazí v přístroji na testování těsnosti.

Zkušební tlak lze nastavit relativně k aktuálnímu okolnímu tlaku, tzn. v přetlaku nebo podtlaku (vakuová zkouška).